Pravidla pro to, jaké kotle je možné v domácnosti využívat, jsou jasně daná. Pokud jste je doteď nevyměnili, je nejvyšší čas, jinak můžete počítat s výzvami od úřadů i navazujícími finančními postihy. Podle odhadů však stále existují tisíce lidí, kteří mezi majitele nevyhovujících zařízení patří.

 

Už od 1. září 2024 v Česku platí zákaz používání neekologických kotlů na tuhá paliva. Určil to zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší, konkrétně § 17 odst. 1 písm. g). Jedná se o všechny kotle, které nesplňují minimálně třetí emisní třídu danou normou ČSN EN 303–5.

 

 

Tato norma dělí kotle na tuhá paliva do pěti tříd podle toho, jak jsou účinné a jak moc znečišťují okolní prostředí pomocí škodlivých látek, jako je například oxid uhelnatý. První třída je nejškodlivější a nejméně výkonná, zatímco pátá se považuje za nejvíce ekologickou a „čistou“ variantu.

 

Zákaz tak pos­tihl všechny sp­alovací stacionární zdroje na ohřev vody pro teplovodní soustavy ústřed­ního vytápění: Kotle na tuhá paliva první a druhé emisní třídy (nejčastěji na uhlí nebo dřevo), nestan­dardně uprave­né nebo svépomocí vyrobené kotle, ale také produkty vyrobené před rokem 2000, protože tehdy se popsané třídy ještě nerozlišovaly.

 

Zákon také stanovil, že se nevyhovují­cí kotle nesmí používat nejen ve všech stavbách určených k bydlení, ale také v rekreačních objektech. Převoz starého kotle na chatu nebo chalupu tedy z právního pohledu nic nevyřešil.

 

 

I po zákazu zastaralých typů se uvádělo, že by nevyhovujících kotlů mohlo v domácnostech zůstávat přibliž­ně kolem 150 tisíc. Ale ani dnes nejsou podle odhadů zdaleka všechny nahrazené novými přístroji. Jestli stále máte doma nevyhovující zařízení zjistíte jednoduše. Stačí se podívat na zadní stranu kotle, kde by měla být na výrobním štít­ku uvedena emisní třída podle normy ČSN EN 303–5. Případně třídu můžete dohledat také v technické do­kumentaci – návodu k použití. Po­kud se vám emisní třídu nepodařilo dohledat, pravděpodobně se jedná o model staršího data, na který se vztahuje nutnost výměny.

 

 

Zvolit můžete novější typy kotlů minimálně ve třetí emisní třídě, nebo také zvážit přechod na jiný druh například elektrického vy­tápění.

 

 

V minulých letech platila ště­drá možnost využití dotací od Státního fondu životního prostředí ČR přes projekt Nová zelená úsporám. Další možností byla Kotlíková dotace z fondů EU, která fungovala v Česku zhruba 10 let. Nízkopříjmovým do­mácnostem přis­pívala v kraj­ních případech dokonce až 95 % pořizovací ceny nového zařízení.

 

Tyto dotační programy jsou ale pro nové žadatele v dnešní době bohužel nepřístupné. Projekt Nová zelená úsporám byl kvůli vyčerpání finančních prostředků pozastaven v loňském listopadu a jeho nová podoba je momentálně stá­le v jednání politiků.

 

V současnosti tak zůstává v případě nedostatku vlastních zdrojů pouze možnost využít široce dostupných finančních produktů. Nákup nového zařízení tak můžete řešit pomocí spotřebitelské­ho úvěru u ban­ky nebo využít výhodnější nabídky některé z energetických společností. Například Essox s­.r.o. nabízí až 700 000 korun s garantovanou úrokovou sazbu 6,9 % na celou dobu trvání úvěru na technologie společnosti ČEZ.

 

 

Finanční postihy za provoz nevyho­vujících přístrojů začaly majitelům hrozit hned od začátku platnosti nového nařízení, a to v maximální výši do 50 tisíc korun. Pokutě ale vždy ze zkušenosti před­chází písemné napomenutí a výzva k nápravě. Obce totiž většinou mají dobrou vůli se dohodnout. Pokud nápravu majitel zjedná, má možnost se po­kutě vyhnout. V o­pačném případě ale může přijít klidně i opakovaná finanční sankce.

 

Takové přestupky fyzických osob spadají pod obecní úřady s rozšířenou působností. Podle různých odborných komentářů byly ale úřady doteď spíš shovívavé. Právě rok 2026 by ale mohl podle nich přinést důkladnější kontroly, které často probíhají na základě podnětu od občanů, kteří si stěžují například na „kouř od souseda“ nebo zápach.

 

Kromě toho mají obce udržovat také dohled nad kontrolou technického stavu a provozuschopnosti kotle, která by se měla provádět každé 3 roky. Úřad si tak může vyžádat protokol z kontroly, a pokud ho majitel nedoloží, hrozí mu také sankce, a to do výše 20 tisíc korun.